Giordi nejen o sobě

Zdravím Vás štěkotem troufalým,
životopis na Vás teď vybalím!
Narodila jsem se v Tachově,
jakto, že to nebylo na Nově?!

Byla jsem roztomilé boxeří miminko,
skotačivé a neurvale rvavé malinko.
Pak do Brna si mě odvezli,
netušili koho si přivezli!

Rozpláclý čumák prý drzý,
co vždy znuděně funí brzy,
2 x 2 nohy co nepostojí,
dareba co ničeho se nebojí!

Sebevědomí prý hodně mám,
kousek Vám ho klidně dám.
Prý je hrozný ten můj kořistnický pud,
já však necítím žádný stud!
A i kdyby to byla třeba jen kupka hnoje...
"To je moje, moje, moje!!!"

Často mě chytne rapl,
mockrát mě páneček drapl:
"Ty jeden malej, drzej záškodníku!",
řve na mě, když zahryznu se mu do kotníku.

Páníčkové si zoufají,
moje zuby je kousají!!!
Cha cha cha to je legrace,
roztrhala jsem jim matrace.
Rozkoušu co najdu,
zakousnu sousedovic Pajdu!

V ringu se utkávám s paničkou,
leckdy to skončí honičkou.
Hádejte kdo vyhraje,
čtyři nohy nebo dvě?

Se mnou se paničko neper,
přece víš, že jsem super!
Šuby duby, tak to rozjedem,
já jsem boxer, já jsem nej!

Ódu na sebe samu a na soukmenovce boxery složila Giordi (ve 4 a 1/2 měs.). Recitace se výborně zhostil/a andulka austr. Pípáček-Pipuška.

Skončila paničce doba pracovní,
s hrůzou otvírá dveře domovní,
áno, Giordi se také pilně činila,
linoleum dnes hravě zničila!

Vyklizenou předsíň i kus kuchyně má,
ona na to ovšem nedbá,
zničí aspoň zdi, dveře a podlahu,
proč to děláš, ty naší peněženky vrahu!?

Nechat ji v celém bytě samotnou?!
tu potvoru ke zničení všeho ochotnou?
To bohužel nehrozí zatím,
jinak vše do smrti nesplatím.
Hraček má doma přitom hromadu,
vysvětlujte to ale tomu "hovadu"!

Nejhorší je, když do zdí se pustí,
a to i když do ní pánečci hustí,
že nechtějí každý den sádrovat,
se zaděláváním děr se mordovat,
tak pořád jí to nedá a hnedle
je druhý den ještě větší díra vedle!

Proč stále něco nekalého zkouší
a se svou váhou nikoli už mouší,
skáče na mě tak prudce,
s razancí sadistického hrubce!?

I když ví, že se to nesmí,
klidně si dál takto běsní.
Nasadí pak výraz nevědomého tupce:
"To jsem to nandala té Trubce!" ( = paničce)

Není to prý se mnou brnkačka
neb jsem tvrdá drsňačka!
Jsou ze mě trošku neklidní,
že jsem furt tak aktivní.

(Giordinka od 2 měsíců a stále to trvá…)

Návštěvy jen pojďte dál,
kdo by se z vás Giordinky bál?!
vemte sebou ňákou dobrou sváču,
ukážu vám jak i nad futra skáču!

Sotva jsem dosáhla na kliku
nemohu se již zbavit toho zlozvyku.
Otevírám si jakékoliv dveře kam chci,
nepotřebovala jsem k tomu žádnou lekci.

Občíhla jsem to od dvounožců,
jak jejich ruka po klice sáhla,
ejhle, to moje tlapka taky zvládla.

Nechápu co na tom paničce vadí,
jak na mě, s páníčkem se radí.
Místo toho, aby byla ráda
jak jsem šikovná sama od sebe,
rozčiluje se, že to volá až do nebe,
jak jsem prý drzá a vlezlá,
že moc takových psů nezná.

Všude pak bohužel zamykali,
otáčení klíčem ve dveřích podnikali.
Prý ničitelskými sklony jsem známa,
leda prý až z puberťačky stane se dáma.
Když jsou tedy pánečci mimo domov,
musím si dát jen v předsíni a kuchyni pohov.

Giordi má pro zlobení vlohy,
nechtěla mi klidně chodit u nohy!
Utopií bylo pro nás prověšené vodítko,
tahala mě po ulicích, to psí kvítko!

Vidí lísteček, větřík s ním povívá,
Giordi hned tělo rozhýbá.
Reakce její - vodítkem trhnout
a ve snaze zdrhnout,
za lístečkem se najednou rozběhne,
polapí ho rychle
a tváří se přitom velmi zpychle.
Nevadí, že na druhým konci vodítka
se něčí (čí asi) ruka spálí
a ještě se panička po zemi válí!

(Giordi 10 měsíců)

(Giordi v 6 měsících)

Když mladičká byla naše Giordi,
s leckterýma fenkama byla na kordy.
Když na procházkách jim dávala do mordy,
vysloužila si přezdívku Killerka-Giordi.
Ale nakonec ač feňula je to dominantní,
má psích kamarádek hordy,
protože jsme to zvládli - viď Giordi!

A ještě jedna… (Giordi po prvním roce věku)

Že pejskové se mezi sebou občas poperou
je pravda odvěká,
Giordi však na žádného sama neštěká.
Jen neustojí na sebe žádnou nepřátelskou akci,
to mi již ukázala několikrát v praxi.
Pes, který za ní přijde a ocasem mele,
k tomu chová se jak bezelstné tele.
Ovšem jen když zmerčí nějakou možnou zradu,
hned vystrčí bojovně s boxeřím předkusem bradu
a pak už tvrdě s ním do konfliktu jde,
zda se pes brání či ustupuje,
na tom jí už holt nesejde.
Neměl si prý s ní nic začínat,
neměl ze začátku zle si počínat.
Takhle že ho pěkně srovná,
ukáže, že je mu soupeřka rovná.
Nesmí na ni nikdo ani vrknout,
dokáže jí to totiž pěkně krknout!
Škoda Giordinko, že splachovací nejsi,
jak říkávala mi maminka…
děvče, do huby vodu dej si...!
Ty se ale vyprovokovat necháš
A pak ještě se poraženému chechtáš.
Co kdyby ses nad ty výpady povznesla
a žádný šrám si už neodnesla?
Ale tebe ty boje taky trošku baví
a to pak hned do jiného světla tě staví.
I když si nezačínáš, tak prát se nemáš,
ty pak ale schválně geroje děláš.
Nemáš jít vůbec do toho,
jsou pak jen problémy z toho.
Navíc máš mě přeci poslechnout když řvu NE!
Počkej až někdo tě roztrhne!
Zatím jsi zahnala vlčáky, dogy či rotvíky,
ale třeba kavkazák nebude dělat cavyky!
Tak poslušnost v tomto budem pilně trénovat,
abys uměla zlobnou reakci splachovat…!

Léto je krásné, léto je fajn,
Život se promění s boxerem v ráj!
Jen dávat se musí pozor na jejich dech,
krátká tlama při vedru je pech,
a osvěžovací stanicí svému boxeru být,
když má chuť hltavě pít!

Ovšem! Léto, to jsou taky slintavka
a pěna u huby!
Ale jak Giordina říká,
nebo spíš nadšeně hýká,
prý nános slin
je teď IN!

Giordinka nemá ráda kočky,
loupe po nich škaredě očky,
vydává štěkot vzteklý,
aby se všechny rozutekly!
Kdykoliv může za nima se vydat,
kdykoliv může na ně špínu kydat,
vždy využije této šance
a honí je jak psance.
Ony však prskajíc, provokují velice,
očima vystřelují světlice.
Na naší zahradě v noci vřeští,
že i mně z toho hlava třeští.
Ve dne zkouší kam až můžou se projít,
zda Giordi nebude proti nim zbrojit.

Vznešená boxeřice Giordi
rodokmenem patřící mezi lordy,
na své první výstavě zářila,
v kruhu se pěkně tvářila.
Aby si vysloužila stuhu,
ladně klusala si v kruhu.
Postoj předvedla taky moc hezký,
kožíšek měla pěkný, lesklý.
Hlavu prý krásně řezanou,
jó, to by jí měli mít doma,
potvoru mazanou!
Ukázala i své bílé zuby
a že nesmrdí jí vůbec z huby!

Dávám všem na vědomí raport,
že zvládám už s činkou aport!
Honem přinést za poklusu,
v hubě činku bez překusu,
kecnout těsně před psovoda,
jinak by to byla škoda.
Čučet vzhůru
na tu můru,
až řekne to slovo PUSŤ!,
předám jí dřevěnej hnus!
Oslizlou činku strč si někam,
za takový aport děkan.
Já chci tenisák,
proč mi ho nehodí ten Denisák!?

Pojď za mnou, ty moje malý miminko,
pojď pomuchlovat se jen malinko!
Nóóó, jen za Marťanem by ses hnala,
a jeho furt pusinkovala!
To je teda spravedlnost,
nedonesu ti už kost!
Kdo tě cvičí, o tě se stará
a žrádlo vybrané ti předkládá?
Proč ty jedna hubo placatá,
seš tolik na ty chlapy ujetá?

Z rána ocitla jsem se s paničkou uprostřed luk,
ovšem hnedle čumím vyvalená jak puk!
Tady asi dnes nebudeme čuchat stopu
když kolem vidím ohrad a překážek kopu.
Všude smrdí velký kobyly,
co by se tak krásně lovily.
Jsme v areálu dostihovém
propůjčeném k akci coursingové.
Aha, jednou mi říkala ridgebačka Agina,
že coursing je ohromná švanda a psina!

Vidím zde chrty a různá plemena lovící.
Ale co to? Hurá! Jsou tu i buldočci funící!
Hnedle je mi to tu bližší
než všichni ti čumáci dlouzí a užší.
Podle nosa poznáš kosa,
notujem si s buldočky, chrochtavými placatonosy
jak jsme ti famózní, správňáčtí kosi!
No nic, to byla jen vsuvka,
jsem já to ale mluvka.
Zpátky však k tomu běhu,
snad to taky nějak svedu?

Dnes je tu dráha obzvlášť cik cak,
dělá chytrýho pan azawak.
"To neudejcháš, ty tlamo placatá,
v hrudním koši navíc macatá!"
dí anorektička slečna saluka,
myslíc, že coursing pro boxera budou muka.
Jenže já tu mám kamarády ridgebacky,
se kterými trénuji na preteky
a ti se mě hned zastávají,
na mou obranu pobafávají.

Když však zjišťuji o co tady vlastně běží,
srst se mi až zlostí ježí,
to se jako po mně bude chtít
chytat ten střapatý igelit?
To jsou tedy žerty nejapné,
přijde mi to trošku trapné.

Panička mi věří, prý trénink netřeba,
já dělám na to hluchého tetřeva.
Prý poběžím hned běhy s licenčníma zkouškama,
jó, klíďo, zastříhám na to ouškama.

Takže první kolo už je tu,
na start se ženu,
s praporkama vidím mávat jakous ženu.
Je to odstartováno šmahem,
pod tlapkama ubíhá mi zem.
Hu, to jsou prdy, to je rychlost,
Tý brďo, to je hukot, to mám radost!

Za ranního kuropění jdeme s Giordi
v háje, luka,
stopičky jsou naše radost, ovšem leckdy taky muka!
Základem je dobrý terén,
cílem čuchač suverén!
Už na ZVV1 trénujem,
stopičky na zkoušku pilujem!
Giordi nedělej ze sebe opičky,
já vím, že se těšíš na stopičky,
zklidni se ale trošku,
nebo urvu ti jednu nožku!
Já stopičku ti našlápnu perfektní,
trénink, ten musí být efektní!
Zatím se mi u stromu prosím neoběs,
to co ty vyvádíš před stopou, to je děs!
Na nášlap pěkně ceduličku zapíchnout do země,
a už jen šlapat a … Giordi, nevolej mě!
Já vím, že už moc chceš čuchat,
ale nemusíš tak strašně juchat!
Já myslím si pak, že máš záchvat, či seš už v agónii
a na hřbitov že ti budu nosit begónii
Na konec položím odměnu-velké dobroty,
aby ses mi příště nevyflákla na stopy!
Hlavně abych si stopu sama zapamatovala
a psu hlavu já nezamotávala!

Takový muž nechápe nic,
prý nejradši by mě něčím pic,
když spustila jsem se s těma pejskařem ujetýma
a rozhodila mu život s jeho kolejema zajetýma,
když celý den se psem trávím
a smíchem nad partnerovýma stížnostma se dávím!

Achjo, o kynologii si myslí, že je to zvláštní kino
a nechápe, že každé štěně rozerve aspoň jedno lino!
Dysplázku považuje za ňákou dízu
no já z něj budu mít snad schízu!
S takovým člověkem se nedá normálně mluvit,
to by z toho kynolog musel bulit!

Na cvičákování nejvíc se mi líbí obrany,
je nutno psí náturu mít trochu od rány
a kořistnický pud mít velmi vyvinut,
srabský postoj nebude psům prominut!

Toho všeho já mám nad míru,
vynikám proto prací v revíru!
Hej, kde je ten zlej lump?!,
co kdyby o něco paničku pump´!
Ha, vím kde se skrývá šupák,
nejsem totiž žádný hlupák!

Je to támhleta maketa,
ženu se k ní jak raketa!
Vyštěkám toho zlého ohavu,
hni se a máš mě na rukávu!!!
Zakousnu tě jak hada,
s chutí a velmi ráda!

S figuranty si to rozdám hrdě,
jdu do nich srdnatě a tvrdě!
Obušek a bič,
jen podporuje můj chtíč.
Mám mocné plné zákusy,
naval rychle rukáv,
roztrhám ho na kusy!

Ani jsem tři měsíce neměla
a sedni, lehni už jsem uměla.
Jó to byla pro mě hračka,
však jsem taky dobrá žačka!

Ale třeba s chůzí u nohy,
psovodka mi dělala problémy.
Že prý na ni musím čučet,
jinak do mě nepřestane hučet.
Balonek ten nedostanu jen tak,
musím vzhůru hledět a pěkně šlapat.

A co třeba taková vysílačka!
To je teprve na bednu (hlavu) makačka!
Hlavně paničce se z hlavy kouřilo
a vymýšlení lestí na mě ji zmořilo.
Teď trty rychlé jak gepard mám,
když povel Vpřed! zaslechnu,
ihned tryskem ženu se v dál,
tam plácnu sebou na povel Lehni!,
slyším jak panička dodá: "A ani se nehni!"
Ještěže neslyší mě jak si,
pod vousy mumlám si:
"Jo a ty nohou trhni si!"